Aikidó je jedním z nejmladších japonských bojových umění, ač jeho historické kořeny sahají do dob samurajů. Je totiž moderně upravenou syntézou tradičních japonských bojových umění budó a je považováno za velmi účinný systém sebeobrany proti neozbrojenému či ozbrojenému útočníkovi.
Je však také kodifikovaným systémem „řeči těla“, obsahujícím morální, filozofické a výchovné návody a současně ucelenou metodu rozvoje tělesných i duševních sil a jejich regeneraci. Na základě těchto přístupů je aikido přijímáno zvláště těmi lidmi, kteří odmítají násilí jako prostředek řešení konfliktů a tím se také odlišuje od ostatních bojových umění. Aikido je známé například tím, že kromě předváděcích exhibic nejsou pořádány turnaje.
Zakladatel aikidó (Morihei Ueshiba) byl původně proti soutěžnímu chápání, a proto se v tomto bojovém umění nepořádají žádné soutěže, kde jsou vítězové a poražení. Základním principem aikidó je být v souladu s oponentem, což umožňuje vnímat jeho záměry a také schopnost výhodně využít jeho pohybu a energie. (Zdroj: Fojtík I., Aikidó, cesta harmonie, 1993).
Moderní aikido se jako sport také neustále vyvíjí. Z původního výhradně mužského bojového umění se stalo univerzálním sportem, který mohou cvičit i ženy a děti. Jeho lehčí formy mohou cvičit pro všestranné udržení kondice i senioři. V podstatě lze říci, že každý cvičenec si může vybudovat svůj individuální styl s respektem k daným formám (cvikům, chvatům, pohybům) a dalším lidem, s nimiž se cvičí. Velice důležitá je totiž spolupráce ve dvojicích i skupinách.
Při pravidelném cvičení aikido se nejen fyzicky a psychicky zocelíte, ale také se naučíte pracovat s energiemi. Získáte vyrovnané sebevědomí, které můžete uplatnit i v jiných oblastech života. Pokud překonáte těžší období začátečníků, kdy je potřeba se naučit mnoho nových věcí, začnete postupně získávat žákovské a mistrovské stupně a aikido se stane součástí vašeho životního stylu.